všichni pravidelní čtenáři mých úvodníků (tedy manželka,
maminka a pan Černý - recepční Mladé fronty) vědí, že se při psaní editorialů
často dopouštím prohřešků proti žánru tzv. nezávislé publicistiky. Ani dnes
tomu nebude jinak.
Stává se mi totiž poslední dobou zvláštní věc.
Přestává mi být lhostejná politika, a to mě zneklidňuje.
Jsem z generace tzv. Husákových dětí, dětství jsem prožil na Ostravsku, které v
prostředí „normalizovaného“ Československa tvořilo ostrůvek, jehož „ideologické
nivó“ připomínalo atmosféru padesátých let. Měl jsem tak možnost důkladně
poznat, jak v praxi funguje marxismus a naučil se upřímně nenávidět
komunistickou politiku. Mou pubertu naštěstí proťal listopadový převrat. Za
těch patnáct let od revoluce jsem mnohokrát nesouhlasil s rozhodnutími našich
politiků a často je kritizoval, dosavadní režim mě však uklidňoval
transparentní absencí podobné vůle k moci, která poháněla komunisty mého
dětství. Bylo mi prakticky jedno, jestli je u kormidla Klaus nebo Špidla,
skousl jsem Zemana a pokud mě nebude nutit poslouchat písně Michala Davida,
přežiju i Grosse; chaotická neideologičnost jejich vlády mne nechává chladným.
Usedne-li však ve Strakově akademii „věrchuška“ pod vedením Zdeňka Škromacha,
který již dnes vyhrožuje spoluprací s komunisty, začnu asi vážně přemýšlet o
emigraci. Dlouhodobě neuvěřitelně vysoké volební preference KSČM dostávají se
Škromachovou touhou po premiérském křesle charakter nebezpečně realistické
věštby. Je omyl domnívat se, že současní komunisté nemají s těmi
předlistopadovými nic společného. Stačí si přečíst rozhovor, který pro toto
číslo MF Plus vedl kolega David Klimeš s Miroslavem Grebeníčkem. Pan docent na
otázky odpovídá téměř doslovnými citacemi z Marxe. A toho já důkladně četl. Vím
proto, že marxismus není víra v lepší zítřek podobná původnímu křesťanství, jak
soudí ti, kteří tolerují existenci politické strany řídící se ideologií ve
jménu níž byly spáchány zločiny příšernější než má na svědomí fašismus.
Marxismus není víra, nýbrž systém, pomocí něhož se může neorganizovaná masa
stát prostředkem k uzurpování moci jednotlivci takzvané diktatuře proletariátu.
Ačkoli nevěřím, že by členská země NATO a EU mohla opět opevnit hranice,
představa vlády komunistů, byť prostřednictvím sociální demokracie, mě
zneklidňuje natolik, že v kapse mimoděk svírám pas a píšu politicky angažovaný
editorial.
Omlouvám se manželce, mamince i panu Černému z recepce,
příště snad udržím ona v úvodu zmiňovaná pravidla žánru. Nač stahovat kalhoty,
když brod (ergo volby) jsou ještě daleko, že? Za týden na shledanou se těší
No comments:
Post a Comment