Jiří Paroubek, který po svém nástupu do funkce předsedy
vlády zvedl preference sociální demokracie z bahna grossovského klientelismu,
bývá charakterizován jako ideální politik neideologického střihu. Straničtí i
koaliční partneři, stejně jako opoziční protivníci, oceňují pragmatismus, s
nímž prý umí premiér řešit problémy, které by dogmatika zabrzdily. Což o to, v
rozletu jej jistě nesvazují ideologické mantinely, jak ostatně dokázal během
nedělní televizní diskuze, kde pěl s Miroslavem takřka stejnou píseň.
Paroubkovo ochotné přiznání, že ve svých rozhodnutích ohledně CzechTeku
chyboval, které přišlo záhy po svalnatých prohlášeních o nezpochybnitelně
správném postupu vůči všelidové veselici u Mlýnce, však nahrává pochybovačům.
Je premiérova schopnost vyjít s každým - slovy jednoho z Paroubkových kolegů z
pražské radnice „ochota sníst kvůli kompromisu žábu“ -skutečně politickým
pragmatismem, anebo se jedná o krystalickou formu oportunismu?
Pragmatik, domnívám se, je člověk, který je ochoten uzavřít
smlouvu s čertem, pokud jde o jedinou cestu k vytčenému cíli. Oportunista také
ochotně podá ruku ďáblu, jeho záměrem však není nic jiného než zachovat status
quo, v případě politika udržet si moc. Můžeme jen spekulovat, co přivedlo
předsedu vlády ke změně postoje, dovolím si nicméně pochybovat o tom, že
skutečně naznal své pochybení v úsudku. Spíš se bude jednat o podmíněný reflex
politika reagujícího na klesající preference strany a veřejně manifestovaný
odpor proti mocenské agresi. Ergo neprezentoval se tentokrát aktem
pragmatickým, nýbrž výsostně oportunistickým a oportunismus, jakkoli svou
povahou neideologický, je jednou z nejnebezpečnějších forem myšlení. Je totiž
většinou prost jiných argumentů než mocenských, a ty se zásadně neslučují s
tím, čemu běžně říkáme demokracie. Pokud ovšem nejde o specifickou variantu
demokracie, tedy českou sociální demokracii… Zajímavé čtení přeje a za týden na
shledanou se těš
O autorovi| Jakub Bielecki, zástupce šéfredaktora
No comments:
Post a Comment