Otázky stavu a vývoje české identity v rámci EU, které jsme
se pokusili zodpovědět při přípravě tohoto Pluska, jsem položil i
nejhlasitějšímu českému suverenistovi - Václavu Klausovi. Pan prezident žádost
o rozhovor přijal a ačkoli se mnou („zcela, ale naprosto zcela")
nesouhlasil, na část z nich odpověděl.
* Jste jako ekonom spokojen s marketingem „značky"
Česká republika ve světě? Proč místo principu permanentní konkurence komodit
nepřijmout bruselskou hru a neprosadit, že europivo bude mít jednou pro vždy
český říz?
To by přece
byl čin, který by značku Czech Republic minimálně zrovnoprávnil s českým pivem.
Mně není protivný bruselský centralismus z toto důvodu, že by prosazoval jiné
věci, než které preferuji já. Já s tímto centralismem nesouhlasím ze zásady.
Jsem pro Evropu pestrou, barevnou a nehodlám jí vnucovat žádný unifikovaný
oděv, byť by se mi líbil. Přirovnání k pivu není špatné: vždy se raději napiju
místního piva z regionálního minipivovaru než neutrálního produktu velké
evropské značky bez chuti a bez zápachu.
* Co to vlastně je české pivo? Co to je česká identita?
Poté, co se mimo jediné výjimky všechny naše velké pivovary ocitly v rukou
nadnárodních holdingů, ztratila produkce našeho piva jedinečnost. Jak se vy
jako nekompromisní zastánce národního státu vyrovnáváte se skutečností, že
české pivo i český stát jsou konstrukcemi modelovanými dobou? Jak vám chutná
české pivo vyráběné v pivovarech vlastněných cizinci z importovaných surovin?
Nemáte
pravdu v tom, že česká piva s novými vlastníky ztratila jedinečnost. Pořád jsou
jiná, pořád si s chutí dám Budvar a místo Heinekenu si vždy dám minerálku. Je
to jako v umění: nejvíc věhlasu ve světě získala ta tvorba, která měla své
kořeny v osobité domácí kultuře, ne ta, ze které čišela touha po světovosti.
* A není Čech spíše jen prázdnou nádobou, podobně jako je
české pivo de facto europivem? Jako suverénní stát jsme přeci existovali jen po
minoritní část našeho pobytu na území mezi Chebem a Jablunkovem.
Já, na
rozdíl od vás, nemám o české státnosti žádné pochybnosti. Je jasné, že
dramatická historie Evropy mnohokrát zasáhla i naše území a že české dějiny
dýchaly v zeměpisném i kulturním kontextu. Češství ale není nic vymyšleného,
umělého, jinak by nepřežilo tisíc let. Zpochybňuje někdo francouzskou státnost
a francouzské zájmy? Karikaturista Slíva tento týden nakreslil hezký obrázek s
textem: „Francouzské zájmy chápu, ale české? To bude asi nějaká
klausovina." V tom to všechno je.
* Vaše „vlastenectví" mi připadá jako racionální akt
šéfa suverénního státu, těžko v něm hledám nacionalistický základ. Nebo je
Češství prezidenta republiky skutečně emotivního charakteru i mimo sportovní
tribuny?
Národní
cítění je nepochybně emocí. Navíc emocí vysoce pozitivní. To není žádný chladný
kalkul. K tradičním hodnotám patří pojmy, jako je patos, hrdost, byť v české
tradici mají svou spíše civilnější povahu. Není důvod stydět se za emoce,
stydět se za lásku k vlasti. A já k tomu racionálně dodávám, že demokracii se
nejlépe daří v tradičním demokratickém státu a ne v umělých nadnárodních
konstrukcích.
Pořád si s chutí dám Budvar a místo Heinekenu si vždy dám
raději minerálku.
Češství není nic vymyšleného, nic umělého, jinak by
nepřežilo tisíc let.
Foto autor| ČTK, ilustrace Štěpán Mareš
No comments:
Post a Comment