Archiv: Mein Kampf, Kapitál, Pavlík Morozov a očista novinářské profese 1.4.2005 MF plus str. 04 Editorial

Vážení čtenáři, minulý týden jsem se zúčastnil diskuse na téma Svoboda slova a ochrana osobnosti. Vpravdě podivuhodná událost, při níž proti sobě zasedli zástupci „ponížených“, mj. ministr kultury Pavel Dostál či stínový ministr vnitra Ivan Langer, a „uražení“ - převážně novináři. Langer s Dostálem, ob větu zdůrazňující vzájemné ideové rozpory, si přizvukovali v líčení hrůz, které jim způsobují zlovolní žurnalisté. Ti, alespoň vzorek přítomný, v nejmenším neodporovali. V roli pobaveného pozorovatele jsem se kochal pohledem na auditorium devótně pokyvujících. Mezi zástupci předních médií jsem takto objevil i zjevy, které by jeden v řadách „sedmé velmoci“ nečekal. Byl tu palič premiérské směnky Michal Simkanič propagující svou (Českou) pravici či poslanec Stanislav Křeček plédující pro změnu pro myšlenky levice. Oba pánové se mimo jiné ráčili vyjádřit i k jednomu z témat, jimž se věnuje i dnešní MF plus - totiž k českému vydání Hitlerova Mein Kampfu. Od řečniště totiž zazněla „provokativní“ otázka, proč že se strhla kampaň proti vydání Hitlerova spisku, když v našich knihovnách leží desítky českých vydání Marxova Kapitálu, tedy knihy, která má minimálně stejný vliv na dějiny jako Adolfův Můj boj. Zatímco Simkanič prohlásil, že knihou skutečně schopnou ovlivnit smýšlení čtenářů nebezpečným směrem je ta líčící příhody Pavlíka Morozova, udávajícího bolševikům vlastní rodinu, doktor Křeček odmítl srovnání obou „děl“ jako nonsens. „Karel Marx byl na rozdíl od Hitlera seriózní filozof,“ zdůvodnil svůj postoj. Pochybuji, že kdy Kapitál četl. Jinak by věděl, že jeho filozofická rovina se pohybuje zhruba na stejné úrovni jako Mein Kampf. Oba jsou vizionářskými pokusy o účelovou interpretaci dějin. Kapitál je dílo autora jistě vzdělanějšího, to ovšem nic nemění na skutečnosti, že jeho závěry nejsou méně zhůvěřilé. Ale o to nejde. Křečkovy, Simkaničkovy, Dostálovy i Langerovy projevy, mezi nimiž stojí za zmínku zejména závěrečná přímluva za „očištění novinářské profese“ z úst stínového ministra vnitra, jako by potvrzovaly onen historicky prověřený poznatek, že písmenka seřazená do vět sama o sobě nebezpečná nejsou. Mocnou zbraní se stávají teprve ve chvíli, kdy se s nimi začne svévolně a demagogicky zacházet, a je jedno, zda tak činí novinář či politik. Stejně tak pořád platí úsloví, že schody se čistí směrem seshora dolů. Pokud jde o tu požadovanou očistu žurnalistiky, obávám se, že bude na pořadu dne, až bude očištěn předmět jejího zájmu - politika. I vzhledem k aktuálním událostem, zahrnuje v to velikonoční sjezd sociální demokracie, se obávám, že se koupel odkládá na neurčito.

Příjemné čtení přeje a za týden se na shledanou těší

O autorovi| hlavní editor MF Plus