Má velmi drahá a ještě více těhotná žena se na mě minulý
pátek večer zkoumavě zadívala, pohladila outěžek a pravila. "Z
fyziologického hlediska jsi přece jen muž, zanedlouho se dokonce máš stát
otcem. Je čas, abys ukázal, co v tobě je." "Přeplavu Mesinskou úžinu,
zdolám Kilimandžáro, vynesu smetí... pro tebe cokoli, drahoušku, ujistil jsem
ji. "Stačí, když dáš dohromady postýlku pro malou," opáčila s
despektem. "Cha, kapku jsi se dotkla mé slezské cti, drahá, místo
chrastítka hrával jsem si s kladívkem.
Během dopoledne provedu kompletní tunning, postýlku
nepoznáš," vrátil jsem úder a klidně usnul. Ráno jsem ženu poslal ke
tchyni s tím, že obřad renovace, zejména je-li pořádán v garsonce, je těhotným
zapovězen.
"Odpoledne bude dílo hotovo," zavolal jsem za odjíždějícím
autobusem a vyrazil do supermarketu, co má ve ve znaku bobra pro šroubky,
barvu, štětce, úhelníky, tmel a tak. Bytostně nesnáším nákupy, má drahá těhotná
žena naopak. Úměrně růstu bříška narůstá i její touha vyprazdňovat regály
říkáme tomu mateřská demence. Že existuje i mužská varianta této obsese jsem
ovšem netušil. Do chrámu kutilů jsem vstoupil v 10.30 s tím, že v jedenáct budu
doma. Jakmile jsem se však ocitl mezi regály přecpanými myriádami úžasně
šikovných věciček pro chlapy, propadl jsem nákupnímu amoku. Nevnímaje čas,
pobíhal jsem jako šílený, třeštil jsem a plnil vozík potřebami, které mi měly
pomoci proměnit naši garsoniéru v palác důstojný příchodu děcka. Svatyni bobra
jsem opustil ve tři odpoledne, z výplaty nezbylo ani na sirky a nákup se do
našeho bytu vešel taktak. Zatelefonoval jsem manželce ať zůstane u maminky přes
noc, protože chystám úžasné překvapení a pustil se do díla. Spal jsem sice asi
jen tři hodiny, údery kladiva vzbudil těch pár nevrlých sousedů co ve dvě v
noci spí a při natírání postýlky se trochu pokapal červenou barvou, ale stálo
to za to. V neděli kolem poledního jsem hrdě konstatoval, že jsem povinnost
nastávajícího otce splnil bezezbytku. Nemohl jsem se dočkat, až se vrátí žena -
"ten věšák v předsíni, co jsem se s ním mordoval celou noc, jí vyrazí
dech," říkal jsem si. A pointa? Žena se vrátila v šest, vzbudila mě
dotazem cože dělá ta obrovská hnusná věc v předsíni, kvůli níž není kam
zaparkovat kočár, co prý to tu tak smrdí a proč jsem se od hlavy k patě natřel
barvou. Je úterý, zase spolu mluvíme. Věšák půjde do kumbálu, až na to místo
pod pravým kolenem jsem se zbavil červeného zbarvení a kamarád mě do výplaty
založí. Prožil jsem zkrátka svůj první záchvat otcovské demence. Až budu mít
příště pocit, že se svět zbláznil, zeptám se ženy, zda náhodnou neblbnu já sám.
Kdoví, porod se blíží a trochu se bojím, abych nepodlehl pánské verzi laktační
psychózy. Dobré úmysly zkrátka nezaručují adekvátní výsledek. Doufám, že v
případě dnešního vydání MF Plus tento axiom neplatí.
Příjemné čtení přeje a za týden na shledanou se těší
P. S.: Ale ta postýlka je jako nová!
No comments:
Post a Comment