Jinak ho neznají. Je muž v černém... Už mu to nevadí...
Thursday, June 30, 2011
Archiv: Cyrilův špatný den
Retro: Podzim 2010. Chystají se parlamentní volby, Cyril a jeho KDU vytahují své trumfy, ale Paroubek jim to kazí. Benedikt přijíždí zbytečně... Krásná doba.
Archiv: RIP LESLIE NIELSEN
V archivu jsem našel parte. Montoval jsem ho v den, kdy legenda černého humoru prošla hráškovým testem...
kubu-rex
In margine: B. Sobotka Sociální demokracie 2014
06.04.2011 | Před nedávnem, tj. před volebním sjezdem ČSSD, jsem si z pilnosti přečetl programový dokument Bohuslava Sobotky Sociální demokracie 2014. Tento text byl do té doby jediným programovým východiskem kandidáta na předsedu českých sociálních demokratů. Poznámky z četby tohoto díla jsem nyní našel v archivu a bez úprav jej přikládám.
Bohuslav Sobotka vstoupil do nominačního boje o pozici předsedy ČSSD programovým dokumentem, opatřeným sugestivním názvem – Sociální demokracie 2014. Čtenář by čekal text hustý jako léta v dubovém poleně, neprůstřelný jako olověná deska a aspoň trochu cool.
Není tomu tak. Kdo očekával, že s „očistnou kůrou“, jíž podle logiky politického marketingu musí ČSSD pod Sobotkovým vedením právě procházet, přijde nový svěží styl, čerstvé nápady a odvaha, je zklamán. Autor dokumentu (frekvenční analýza by nejspíš připsala autorství spíše kolektivu než jednotlivci) se jistě snažil. Pokusil se důsledně oprostit od dosavadní lexikální výbavy PR Lidového domu - na žádné ze třinácti stran dokumentu nenajdete typické „paroubkismy“, příslovečného „obyčejného člověka“ nevyjímaje. Ten je nahrazen několika synonymickými pojmenováními. Z předkvětnového socdemokratického diskurzu však pochází struktura a jazyková povaha textu, včetně formálních klišé, na něž Sobotka (či kdo) roubuje svá sdělení. Komunikační diskurs Paroubkova Lidového domu, byl dlouhodobě a důkladně budován, až skutečně začal připomínat torzo jakési ideologie. Sobotkův text je nasazen na typické architektonice Paroubkových projevů. Forma zůstala stejná, obsah by měl být nový. Už touto dichotomií se Sociální demokrace 2014 diskvalifikuje ze seriózní analýzy. Je to ale ještě mnohem horší.
Projev z říše Blade Runnera
„…na konci jara 2014 vítězí ve volbách do Poslanecké sněmovny ČSSD. Pozice sociální demokracie je natolik silná, že bez její účasti není možné sestavit žádnou variantu vládní koalice. Prezident proto druhý den po volbách pověřuje sestavením nové české vlády lídra ČSSD. Vzhledem k tomu, že sociální demokracie udržela o dva roky dříve svou převahu v Senátu i v krajských zastupitelstvech, začíná se v létě 2014 všeobecně mluvit o velké dekádě sociální demokracie…“ Clarkovu Vesmírnou odyseu 2001 připomíná Sobotkovo dílko nejen názvem, ale také incipitem.Sci-fi úvod tohoto „programového dokumentu“ si lze představit jako začátek nějaké ukrajinské kopie Blade Runnera či jiné hardcore sci-fi. Žánrovou neadekvátnost takového exposé v POLITICKÉM PROGRAMOVÉM DOKUMENTU musíme samozřejmě považovat za účelovou, nechceme-li Bohuslava Sobotku považovat za výstředníka.
Futuristická expozice následující text mírně řečeno beletrizuje (chtěli bychom-li být zlí, řekli bychom, že ironizuje). Pro každou větu na následujících třinácti stranách je typická autorská bezradnost při pojmenování předmětu textu, jímž má podle všeho být volební vítězství ČSSD v příštích parlamentních volbách. Na rozdíl od sci-fi incipitu, je zbytek dokumentu prost jakékoli fabule. Obsah se místy zableskne z houští frází, aniž by jej autor pojmenoval. Soustředí se na prostředky sdělení, nikoli na obsah, ideologii – tu text zcela postrádá.
Pluralis majestatis nebo dobrovolná skromnost?
Z žánrového pohledu připomíná dílko spíše první návrh projevu, než programní esej. Autor vede rétorický monolog, oslovuje posluchače prostřednictvím typických rétorických apelativ. O řečnické povaze textu svědčí už tezovitost prvního odstavce – první tři věty jsou holé. První věta dokumentu a vlastně celá „esej“ začíná částicí. Tak se zahajovaly modernistické romány. V politické eseji z roku 2011 taková veteš nemá co dělat. O rétorickém určení tohoto textu svědčí rovněž inflace autorského plurálu (řekli jsme, báli jsme se apod.) Vzhledem k pozici autora (statutární předseda strany, kandidát na předsedu) by mohl nejeen škarohlíd váhat, zda Bohuslav Sobotka volí plurál skromnosti či majestátu.
Pro skladebnou kvalitu textu je mimo jiné typická absence předmětu – autor se ostýchá pojmenovat to, co líčí v úvodu literární hyperbolou – slib velkého volebního vítězství ČSSD, proto jej nahrazuje ukazovacím zájmenem (tak, to). Ostatně první věta textu („Tak tohle nemusí být jen představa“) odhaluje, že autor chápe úvodní myšlenku jako představu – ideál, nikoli jako cíl.
Zajímavá je skladebná změna ve třetí větě („A pokud najdeme odvahu se také změnit sami“). Věta odkazuje k předmětu, který předchozí výrok neobsahuje. Pravděpodobný je chybný slovosled, každopádně jde o velmi blábolivý sled myšlenek, upomínající sloh Miloše Jakeše. Bezobsažnost a příznačná blátivost je ostatně příznakem celého textu. Typickým příkladem formalizovaného blábolení je mimo jiných i vložená věta (typická je absence přísudku i problematická diakrititka) : „Ale měli jsme ji, pracovali všichni cílevědomě na dobrém výsledku a uspěli jsme“.
Skutečně na okraj: semiotické figury Sobotkova slohu
Zajímavá je rovněž snaha o řízenou semiózu – Sobotka se snaží nahrazovat předmětná pojmenování synonymickými konotáty („Přitom mohou být reformy (změny) užitečné nebo škodlivé…“) Autor podvědomě cítí, že svému čtenáři zní „změna“ (výraz s vyšší mírou entropie) snesitelněji, než konotačně vysoce redundantní „reforma“.
Typickým znakem Sobotkova dokumentu, ale platí to pro téměř každý politický jev, je používání logických klamů, jako prostředku manipulativní propagandy. Příkladem cíleného užití klamné induktivní logiky je například toto souvětí: „Když jsem před komunálními a senátními volbami veřejně přišel s cílem získat 12 nových senátorů pro ČSSD, řada lidí pochybovala (… ) 12 nových senátorů je mým vítězstvím“ autor implikuje neexistující paradigma (sugerace jakéhosi odporu proti rozhodnutí) a překládá jej jako fakt. Navíc čtenářům sugeruje skutečnost, že určením cíle odstoupil politické riziko.
Legrační, zejména v kontextu často zdůrazňované potřeby zrovnoprávnění žen ve strukturách i na kandidátkách ČSSD, je genderová nerovnováha nezáměrně maskulizovaného paradigmatu – v tomto případě politiky. Tato stylistická neobratnost (věřme, že nejde o úmysl)projevuje v explikacích typu: „a také bychom měli mít na viditelných místech sociální demokracie dostatek mladých lidí a žen“. Plurál rodové kategorie – femininina - „žena“, je zde vydělen z paradigmatické skupiny „lidí“. Jde o typický příznak uleželého political language. Klišé jsou zde základním stavebným prvkem textu, který naprosto postrádá obsah, a tak jej autor neintencionálně destruuje zcela mimo lingvistické i sémantické kategorie. Právě v těchto částek textu Sobotka demonstruje naprostou bezobsažnost svého sdělení.
Kdo měl být Sobokovým čtenářem?
Základním problémem posuzovaného textu je, že ačkoli v úvodu autor líčí lesk volebního vítězství – slibuje čtenáři, že se odepřená sláva monumentálního vítězství, na něž ČSSD čeká tolik let, pod Sobotkovým vedením konečně dostaví - nehovoří o tom, čím tím prospěje zemi a občanům. Sobotka si tedy automaticky hledá čtenáře ve straníkovi, nadto v tom typu straníka, který neočekává, že mu budoucí předseda sdělí svou vizi ideové budoucnosti strany, neřkuli republiky, Za cíl se zde považuje volební vítězství ČSSD, nikoli prospěch občanů a státu.
A to, přátelé, pokud jde o budoucnost české politiky, není úplně nejlepší zpráva, Je ovšem namístě přiznat, že pro férovou analýzu bychom museli hlubšímu čtení podrobit i text Sobotkova protikandáta ve stranických volbách – Michala Haška. Na to zde ale není prostor, a musím přiznat,m že se mi do něčeho takového nechce.
Brežněv. Ale krásnej!
11.03.2011 | Co k tomu dodat... Přemýšlel jsem, jak tuto momentku ze života vůdce, který ovlivnil 8 let mého života nejlépe ilustrovat. Montáž v tomto případě nemá smysl, proto historka:
Bylo mi osm let. Druhá třída. Ve Slezsku. Na Ostravsku. V Havířově. Na nástěnkách tanky, zlej Reagan a atomovky. Přicházím do školy Svatopluka Čecha (půl roku poté z ní udělají ústav pro placaté děti). Na sobě roláček a manšestráčky,pláštěnku a chlebníček. Měli jsme jet na výlet do Horní Lomné vrhat laso na kůl a studovat Slib Jisker (...slibujidnespředevšemijakoJiskra jasná,žebuduchránitsvoukrásnouzemi,abybylašťastná...). Toho rána však byl svět neklidný a podivně se kýval.
Soudružka svině třídní nám v šatnách sdělila, že nejedeme nikam. "Umřel soudruh Brežněv. Bude atomová válka, děti. Školník vám vydá masky. V případě náletu vlezte pod lavice. Dnes se nesmíte ničemu smát." Nacpali nás asi sto do třídy, do níž školník přinesl televizi Diamant. Pustili to. V bedně dávali přenos z Ruska. Na Krasnoj ploščadi defiloval průvod tekutých tváří, ty nejtekutější nesly rakev. Uvnitř byl Brežněv, a mě se chtělo blít z mlíčka z Martinovských mlékáren.
Učitelky se běžely připravit na válku do sborovny. My děti jsme civěly na bednu, z niž chroptěl Pochod rudých námořníků, a bály jsme se smát. V okamžiku, kdy jim rakev spadla ze špagátů si zaostalý Daneček uprdl. Někteří brečeli. Když skončil přenos, neproběhla obvyklá znělka Intěviděnije, sovětská televize nasadila přírodovědný film Vydra Tarka. Pojednával o vydře jménem Tarka. To vím, a taky, že to bylo celkem o hovně.
Doma jsem se pak táty ptal, proč se nesmíme smát, a jak dlouho bude ta atomová válka trvat. Pak nad domem proletěl MIG z letiště Mošnov a já zalezl pod stůl.
Je to majestátní vzpomínka:-) Já vím. A když nebudete zlobit děti, povíme si příště o tom, jak generál Jaruzelski provedl puč v Polsce.
kubu-rex
Vysílací schéma nové česko-arabské televize prozrazeno!
03.03.2011 | Jen co jsme se vyrovnali s informací, že se Vladimír Železný stal poradcem projektu česko-arabské televize, zamysleli jsme se. Výsledkem je návrh vysílacího schématu nového multikulturního média, které má sbližovat Čechy s tím, co nevyhnutně přijde. Jsme přesvědčeni, že vývoj nových formátů je v tomto případě kontraproduktivní. Naše národní kanály nabízejí řadu pořadů, jež stačí pouze konvertovat dle etického kodexu Svaté knihy. Konverze Čecha v muslima pak bude pozvolná a zcela bezešvá.
Středopravý think-tank Pípa založen!
30.01.2011 Rozhodl jsem se. Po vzoru našich konzervativních či neoliberálních politiků zakládám i já think-tank. A protože se světonázorvě nacházím mezi oběma politickými proudy, volím též název tak nějak na pomezí, a taky tak nějak český.
Ani Cesta ani Lípa – můj myšlenkový trust se jmenuje Pípa. Pojďte se se mnou sdružit. Můžeme stejně jako lípáci a cestáři chodit do putyky, aniž by nás manželky obviňovaly z alkoholismu. Pokud se ke mně nikdo nepřidá, nevadí. Posedím sám. A tím, co vymyslím, oblažím čtenáře tohoto serveru. Muhehe, resp. Pehehe!
kubu-rex
Ohrožoval mě pirát v silném bílém voze s protekční SPZ
Není to úplná novinka, stalo se to v prosinci, ale dění posledních týdnů mě přimělo tu fotografii zveřejnit. Svědčí o tom, že piráti neohrožují jen neohrožené řidiče na D1. Stejně jako anonymní oběť pana Trpišovského v černém mercedesu, byl jsem i já (ve stříbrném Mondeu) předjet a vybržděn řidičem silného bílého vozu s arogantní státní poznávací značkou.
Stalo se 16. prosince 2010 na Evropské u Aralky, směrem na kulaťák. Stejně jako oběť bezohledného manažera jsem si i já s řidičem předmětného vozu vyměnil prostředníčky. Pokud si vzpomínám, můj pirát měl ve voze dokonce několik blondýn. Újmu, jíž jsem toho prosincového čtvrtka utržil, si navzdory faktu, že mě neurvalý řidič po přibrzdění problikal, nesu životem již déle než měsíc, a déle to nevydržím. Žádám proto všechny svědky, kteří se chováním tohoto výtečníčka, nesporně napojeného na ODS, cítí poškozeni: napište svému poslanci. Pokud budeme mlčet, naše silnice nebudou bezpečné.
kubu-rex
Ohře - Louny
Už čtyři roky bydlím v Lounech. Na rozdíl od mého rodiště, jež leží uprostřed Ostravsko- karvinské uhelné pánve – čili v krajině podobné spíše povrchu Měsíce než Země, jsou Louny úhledné městečko, kterým dějiny ohleduplně procházejí skoro 1000 let, aniž by měly potřebu po sobě vždy spláchnout. Na čisťounkém náměstí stojí neuvěřitelný pozdněgotický kostel, který stavěl Benedikt Rejt, slušně zásobená knihovna sídlí v renesanční budově bývalé radnice. Ta nová – klasicistní – stojí na hradbách nad splavem na Ohři. Starosta (ODS) má krásný výhled na vyhaslé sopky megalitického středohoří (Oblík, zdejším dialektem Hoblyk – hora řípovitější Řípu - a Raná, odkud skáčou Němci na ekofašistických padácích). Sklouzne-li starosta pohledem z kopců k řece, spočine očima na budově, v níž se před válkou rval lounský proletariát (tzv. Benátky). Před ní je místní bordel a pak už jen řeka.
Ohře pod radničními okny defiluje na jezu, který pohání parádní secesní mlýn. Řeka nabírá sílu meandrem u výstaviště, které stojí na místě legendárního brodu u preslovanské osady, zvané Luna. V těchto kótách došlo o víkendu k povodni, jakou Louny nepamatují 28 let. Řeka se rozlila do polí, zalila výstaviště, rozlila se v Losech (to je zahrádkářská kolonie - pozemky, které město ve 30. letech rozdalo občanům).
Chlapi v hospodě říkali, že jediná škoda vznikla na několika novostavbách zbohatlíků, takže se v podstatě nic nestalo. Majitelé zahrádek se těší na návštěvu pojišťovacích agentů, a funkcionalistická budova výstaviště je prý na vodu zvyklá. Pojištění budou jistě i majitelé letních putyk v parku.
Povodeň každopádně výrazně zvýšila PR našeho města. Internetové deníky napříč škálou informovaly o našem třetím stupni a šesti metrech stavu, četka vydala a víkendové služby převzaly zprávu o stařence v Postoploprtech, která se nechala překvapit povodňovou vlnou uprostřed kukuřičného pole, ana probírala klasy pro prasata. Babičku, až po prsa zalitou břečkou Oharky, zachránil gumový člun Postoploprtských hasičů.
Mediální smršť, na Lounské poměry nesporně smršť, přiměla celé město k procházce, Na ní jsme potkali i mnoho povodňových turistů, kteří si v Lounských restauracích dali smažák a černou kávu. Já jsem v hospodě slyšel zpívat unisono jedinou písničku. Zněla asi takto. Louny a okolí žijí s Ohří, co paměť sahá. Řeka se prostě občas vylije. Vždycky se rozlije na stejné místo. Dům si tam postaví jenom idioti, a těm prospěje, když jim občas umejou hlavu.
Pomůže-li tento skromný blog zlepšit PR mého adoptivního bydliště, budu rád. Přijďte se k nám podívat na povodně, přijďte pobejt. Nalijeme vám sice jenom Gambrinus, protože Louny už se u nás nepijou, nicméně uvidíte normální českou krajinu, v niž na globální oteplování doplatí jenom idiot. Na normálních lidech se neprojevuje. Tímto poselstvím se loučím a slibuji, že příští blog bude menší vata.
kubu-rex
Tears in KLDR
Agentura Wikileaks přináší světu mír a lásku. Naposledy to dokázal únik informací z velvyslanectví USA v Soulu. Z dokumentu, datovaného 22. květnem 2007 vyplývá, že severokorejský vůdce Kim Čong-il před třemi lety požádal USA, aby v Pchjongjangu mohl vystupovat zpěvák a kytarista Eric Clapton. Zástupci KLDR se tehdy domnívali, že vystoupení bílého bluesmana by „bylo dobrou příležitostí pro posílení vzájemné důvěry mezi KLDR a západními státy“. Claptona prý totiž rád poslouchá vůdcův druhý syn Kim Čong-čul. Ke spolupráci prý dosud nedošlo. kubu-rex.blogspot.com/ však ví své, což dokládá fotografií, která dokazuje, že Tears in Heaven si už Clapton zazpíval s Čulovým otcem, pánem dobra, vládcem velikého lotosu a generálním tajemníkem ÚV KSP Kim Čong Ilem (김정일).
Subscribe to:
Posts (Atom)