Celkem šedesát šest tisíc slov textu Evropské ústavy minulý
víkend neobstálo před jediným, leč rezolutním „Non“, rozprskly se pod
jednoznačným nesouhlasem občanů Francouzské republiky.
Obsah nejvyššího zákona kontinentu tak sice pro mnohé
zůstane navždy tajemstvím, ti z nás, kteří z přebytku volného času pár stran
přelétli, však mocně vydechli. Apologeti homogenizované Evropy neskládají
zbraně, neboť s ohledem na tradice evropské diplomacie tuší, že proces poskytne
ještě mnoho příležitostí k revizionistickým šarádám, nestranně přihlížející a
aktivně protestující slaví. Prvního referenda o euroústavě se totiž podle
oficiálních údajů účastnilo 69,74 % ze zhruba 42 milionů oprávněných voličů.
Tak masová účast nepřekvapila jen Jacquese Chiraka či Jean-Pierra Raffarina.
Uvážíme-li, že více než šestnáct z těch bezmála třiceti milionů Francouzů
přivedla negativní emoce k předmětu hlasování, je to zřetelný vzkaz ústavním
spisovatelům: „S tím už nás neobtěžujte!“ nese se hlas lidu - vox maior.
Blížící se referendum v Nizozemsku pošle, soudě podle předvolebních průzkumů,
dlouhodobé koncepce bruselských sociálmaoistů rovněž do světa utopie. Na
otázku, zda se chtějí rozloučit s konceptem národního státu a obětovat tak
vlastní jedinečnost ve prospěch normalizovaného celku, odpovídají Evropané
jednoznačně. Jako by se v milionech důvodů k nesouhlasu projevila ona,
teoretiky komunikace tušená, moudrost homogenní masy. Lid, který měl rozvinovat
špalíry a mávátky vítat přechod od demokracie ke stádní hieratické společnosti,
označil svým zástupcům v Bruselu i Štrasburku hranici, po niž je ochoten
tolerovat centralistické tendence EU. Ano, spojená Evropa je skvělá myšlenka,
ale jen po chvíli, kdy se z výhody stává hazard. Náš nejhlasitější suverenista
Václav Klaus, jakkoli často usvědčitelný z rétorického avanturismu, neoponuje
vizi jedné říše z nutkavé potřeby kverulovat.
V projevech pro zachování národního státu nenajdeme
emocionálně vyvanulý nacionalismus, nýbrž striktně logické stanovisko,
vycházející z procovsky stabilních úvah. Přijetí ústavy ve stávajícím znění by
pro kontinent znamenalo stagnaci a dlouhodobě nepochybně úpadek.
Prakticky uvažující člověk chápe bruselský pokus o revoluci
všelidovým hlasováním jako intelektuální dobrodružství hrstky idealistů.
Francouzi evropské věrchušce vzkázali, že dají přednost politické, hospodářské
i sociální evoluci podmíněné pečlivě živeným konkurenčním prostředím státních
celků na národnostním základě. Jsem přesvědčen, že těch šestašedesát tisíc
marných slov ústavy, bude stát i za budoucí české, sborové „NE!“ Příjemné čtení
přeje a za týden na shledanou se těší
O autorovi| Jakub Bielecki, zástupce šéfredaktora MF Plus
No comments:
Post a Comment