Ohře - Louny

Už čtyři roky bydlím v Lounech. Na rozdíl od mého rodiště, jež leží uprostřed Ostravsko- karvinské uhelné pánve – čili v krajině podobné spíše povrchu Měsíce než Země, jsou Louny úhledné městečko, kterým dějiny ohleduplně procházejí skoro 1000 let, aniž by měly potřebu po sobě vždy spláchnout. Na čisťounkém náměstí stojí neuvěřitelný pozdněgotický kostel, který stavěl Benedikt Rejt, slušně zásobená knihovna sídlí v renesanční budově bývalé radnice. Ta nová – klasicistní – stojí na hradbách nad splavem na Ohři. Starosta (ODS) má krásný výhled na vyhaslé sopky megalitického středohoří (Oblík, zdejším dialektem Hoblyk – hora řípovitější Řípu - a Raná, odkud skáčou Němci na ekofašistických padácích). Sklouzne-li starosta pohledem z kopců k řece, spočine očima na budově, v níž se před válkou rval lounský proletariát (tzv. Benátky). Před ní je místní bordel a pak už jen řeka.

Ohře pod radničními okny defiluje na jezu, který pohání parádní secesní mlýn. Řeka nabírá sílu meandrem u výstaviště, které stojí na místě legendárního brodu u preslovanské osady, zvané Luna. V těchto kótách došlo o víkendu k povodni, jakou Louny nepamatují 28 let. Řeka se rozlila do polí, zalila výstaviště, rozlila se v Losech (to je zahrádkářská kolonie - pozemky, které město ve 30. letech rozdalo občanům).

Chlapi v hospodě říkali, že jediná škoda vznikla na několika novostavbách zbohatlíků, takže se v podstatě nic nestalo. Majitelé zahrádek se těší na návštěvu pojišťovacích agentů, a funkcionalistická budova výstaviště je prý na vodu zvyklá. Pojištění budou jistě i majitelé letních putyk v parku.

Povodeň každopádně výrazně zvýšila PR našeho města. Internetové deníky napříč škálou informovaly o našem třetím stupni a šesti metrech stavu, četka vydala a víkendové služby převzaly zprávu o stařence v Postoploprtech, která se nechala překvapit povodňovou vlnou uprostřed kukuřičného pole, ana probírala klasy pro prasata. Babičku, až po prsa zalitou břečkou Oharky, zachránil gumový člun Postoploprtských hasičů.

Mediální smršť, na Lounské poměry nesporně smršť, přiměla celé město k procházce, Na ní jsme potkali i mnoho povodňových turistů, kteří si v Lounských restauracích dali smažák a černou kávu. Já jsem v hospodě slyšel zpívat unisono jedinou písničku. Zněla asi takto. Louny a okolí žijí s Ohří, co paměť sahá. Řeka se prostě občas vylije. Vždycky se rozlije na stejné místo. Dům si tam postaví jenom idioti, a těm prospěje, když jim občas umejou hlavu.

Pomůže-li tento skromný blog zlepšit PR mého adoptivního bydliště, budu rád. Přijďte se k nám podívat na povodně, přijďte pobejt. Nalijeme vám sice jenom Gambrinus, protože Louny už se u nás nepijou, nicméně uvidíte normální českou krajinu, v niž na globální oteplování doplatí jenom idiot. Na normálních lidech se neprojevuje. Tímto poselstvím se loučím a slibuji, že příští blog bude menší vata.

kubu-rex